Autoři minulých staletí A - J

Knihovna / Regionální autoři / Autoři minulých staletí A - J

REGIONÁLNÍ AUTOŘI A REGIONÁLNÍ LITERATURA VLAŠIMSKA A PODBLANICKA

Autoři minulých staletí A - J

Brauner, František Augustin

22.1.1810 Litomyšl – 21. 6. 1880 Roztoky u Prahy

 Ve své rodišti studoval gymnázium a začal s filosofickým studiem, roku 1836 ukončil studia práv ve Vídni. Od roku 1836 do roku 1841 sloužil u c.k. komorní prokuratury v Praze, potom byl do roku 1945 vrchním a spolusudím na vlašimském panství. Účastnil se politického života, již od první volby v roce 1848 byl členem obecních starších města Prahy. V době absolutismu se věnoval téměř výhradně svému právnickému povolání. Po vydání říjnového diplomu v roce 1860 se opět vrátil k politické činnosti, stal se poslancem českého sněmu. Byl vedle F. Palackého a F. L. Riegra hlavním představitelem staročeské politiky. Roku 1867 se zúčastnil slovanské vzájemné pouti do Moskvy, kde promlouval ve prospěch slovanské vzájemnosti. Napsal mnoho novinových článků do různých časopisů, např. do Národa, Národních listů, Národního pokroku. Angažoval se v otázce rolnictva, napsal spisy: Bohmische Bauernzustande, O robotě a vykoupení se z roboty. Z děl k tematice slovanské vzájemnosti lze jmenovat stať: Úvahy o stěhování se Čechů na Rus.

Čech,Svatopluk

21.2.1846 Ostředek u Benešova – 23.12.1908 Praha - Troja

 Se jménem Svatopluka Čecha jsou spjata jména čtyř obcí: v Ostředku, kde byl jeho otec František hospodářským správcem, se spisovatel narodil. Ve spisovatelových čtyřech letech se rodina přestěhovala do Jezera a od roku 1850 se František Čech stal správcem barona Villaniho v Střížkově. Školu začal Svatopluk Čech navštěvovat v Postupicích, kde i bydlel u krejčího Jana Beránka. Po ukončení prvého roku školní docházky se rodina z Benešovska odstěhovala. Pouť na místa svého dětství vykonal spisovatel v roce 1890, tedy po čtyřiceti letech. 

Čenský, Ferdinand

29.5.1829 Čechtice – 30.1.1887 Praha

 Studoval na gymnáziu, dva roky filozofii, pak se věnoval žurnalistice. Pracoval v redakci Pražského večerního listu, Pražských novin, ve Včele. Roku 1851 byl úředně vyřazen do vojska, roku 1869 byl poslán ministerstvem k vyučování české reči na vojenskou akademii do Nového Města ve Vídni. Vyučoval také syna arcivévody Karla Ludvíka. Roku 1886 odešel do penze s čestným titulem majora a byl vyznamenán řádem Františka Josefa.Překládal a psal cestopisy, fejetony a novely. Přispíval drobnými pracemi do řady novin a časopisů.(Pozn.: psal též pod pseudonymy: Ferdinand Šaftlich, Vojtěch Hána)Z díla: Česko –německý vojenský slovník, Vojenská čítanka, Česká válka 1618-1622, Z dob našeho probuzení, Historicko-vojenská studie k dějinám třicetileté války 1621-1648.

Fousková Božena, rozená Čelikovská

22.2.1910 Praha – 17.7.1998 Vlašim

 Sokolská pracovnice a básnířka. Průkopnice ženského tenisu a stolního tenisu ve Vlašimi. Na sklonku života vydala drobnou sbírku básní Vzpomínek střepiny oprýskané (Vlašim 1997)

Heller,Servác Bonifác

12.5.1845 Vlašim – 2. 9. 1922 Bad Kissingen (Německo)

 Redaktor, spisovatel a politik. Doktor filosofie. V r. 1867 odjel do Ruska. V Moskvě se stal vychovatelem, zde začíná jeho žurnalistická práce. Do Národních listů posílá zprávy o proslulé Národopisné výstavě v Moskvě. Do časopisu Květy posílá seriál článků " Moskva v obrazech". Matice lidu vydala jeho knihu " Život na Rusi". V r. 1870 se stává redaktorem Národních listů. Zveřejňuje svoje studie pod názvem " Petrohradské kaleidoskopy". V r. 1872 odjíždí jako dopisovatel Národních listů znovu do Ruska. Poznal jižní Rus, Krym a Besarábii. Zde vytvořil sbírku cestopisných kreseb " Na Krymu". V r. 1873 převzal s J.V.Sládkem od Jana Nerudy a Vítězslava Hálka vydávání časopisu Lumír. Později předává vedení Sládkovi a spolu se Svatoplukem Čechem zakládají měsíčník Květy. Do nich napsal svou první velkou románovou práci " Král stepi". V r. 1877 potřetí odjel do Ruska. V Petrohradě si vymohl povolení aby mohl doprovázet ruskou armádu na výpravě do Turecka. Odjel tedy za ruskými vojsky do Rumunska a jako válečný dopisovatel Národních listů působil při hlavním stanu velkoknížete Mikuláše v Bulharsku. V letech 1894-95 byl říšský a zemský poslanec.Dílo: románové práce Eugenie Ivanovna, Chánova dcera, Král stepi, Na červeném dvoře, Na horách, Pan markýz, Román na moři, V ovzduší kláštera.Z ruštiny přeložil divadelní hry: Dým života, od Markoviče a Chudí poctivci, od Ostrovského.Pro město Vlašim je nejvýznamnější romantická povídka Marie Šťastná. Děj se odehrává ve Vlašimi a vypovídá o životě ve Vlašimi v minulém století.

Hocková,Emilie, roz. Venderová

1.11.1882 Louňovice pod Blaníkem – 11.7.1975 Vojkov

 Příležitostná básnířka. Prozaické vzpomínky z mládí převyšují, zvláště svojí dokumentární hodnotou, veršované pokusy. Snaha o nadčasové verše.

Honner, Jakub

30.6.1899 Třebín u Českých Budějovic – 21.6.1966 Praha

 Pocházel z jižních Čech z nezámožné venkovské rodiny. Ve dvacátých a třicátých letech působil jako učitel v Divišově a Benešově. Podblanicko ho zaujalo svou historií a přírodou tak, že mu věnoval desítky vlastivědných článků. Psal o důležitých událostech z historie kraje, o významných osobnostech, o historických památkách. Své práce publikoval v regionálním tisku, nejvíce ve vlastivědném časopise Pod Blaníkem, který byl určen především dětem a mládeži. V tomto časopise, který téměř deset let redigoval, vycházely nejen jeho vlastivědné články, ale i jeho básně a beletristické práce. Obětavě se věnoval též veřejné činnosti, především v oblasti vzdělávací. Z díla: Kubíček, kluk ze samoty, Kubíček studuje a vojančí, Kubíček a děti

Jan Jeník z Bratřic

6. 1. 1756 v Radvanově – 26. 8. 1845 v Praze

 Po ukončení gymnázia absolvoval filozofii, která tehdy měla tři ročníky. Nedokončil studia práv a později vstoupil do pěšího pluku hraběte Oliviera Wallise. Již na vojně se v něm probudila záliba sběratelská a kronikářská. Poznal mnoho zemí – Německo, Francii, Belgii, Holandsko aj. V roce 1799 odešel v hodnosti setníka do výslužby. V Praze se aktivně účastnil vlasteneckého i společenského života. Pilně sbíral památky na českou minulosti i na současný život našeho lidu ve městech i na venkově.Zemřel téměř devadesátiletý jako poslední svého rodu. Je pohřben v hrobce hrabat Vratislavů z Mitrovic, s nimiž byl spřízněn, ve farním kostele v Chotýšanech. Z jeho sběratelské práce se zachovalo celkem sedm dílů,a to 6 v bibliotéce rytíře z Neuberka v Praze a 11 v Museu království českého. (např. Pamětihodno, Bohemica)

Prameny
  • Databáze národních autorit NK ČR
  • Databáze Soubory autorit a regionální faktografie SVK Kladno
  • Databáze Regionální osobnosti MěK Vlašim
  • Bílek,Radko: Blanické literární zajímavosti:Blaník v literatuře I. Vlašim:Podblanické ekocentrum 2002
  • Bílek,Radko: O Blaníku a jeho rytířích v beletrii: Blaník v literatuře II. Vlašim:Podblanické ekocentrum 2004
  • Ottův slovník naučný. 1.-28. díl. Praha: Otto 1888-1909
  • Pouzar,Jaroslav:Podblanickou minulostí. Praha:Vida 1996

Máte-li návrh na opravu nebo doplnění, informujte nás prosím... *  

vytvořilo Anawe