Z historie knihovnictví ve Vlašimi

Ve Vlašimi existovala veřejná knihovna již před 160 lety

 Do roku 1840 existovaly ve Vlašimi pouze soukromé knihovny na zámku a na děkanství. Právě v roce 1840 založil páter Antonín Norbert Vlasák "dle svého přesvědčení, že kdo mezi lidem dobrou knihu rozšíří , dobrý skutek vykoná, první knihovnu weřejnou, pod názvem školní, jejímž používáním však docházeli dalšího vzdělání netoliko dítky, ale i dospělí občané". Vlasákovu snahu podpořil tehdejší vrchní vlašimského panství dr. Fr. Brauner a knížecí aktuár Václav Škvor. Při vhodné příležitosti se Vlasák snažil získat pro myšlenku veřejné knihovny i knížete Karla Auersperka, který přislíbil každoročně 10zl., a skutečně je po mnoho let dával. Po odchodu A. N. Vlasáka na Hrádek u Vlašimi převzal knihovnu jeho nástupce Josef Kolros.

Ten spolu se svým kolegou Vincencem Macháčkem založili ve Vlašimi roku 1847 čtenářský spolek, který měl zpočátku asi 15 členů. Knihovna existovala v jeho rámci. Roku 1848 se tento spolek proměnil ve filiální odbor Slovanské lípy Pražské, ale po nástupu vlády Alexandra Bacha musel ve své činnosti ustat. Snahy o obnovu činnosti čtenářského spolku se opět objevují od roku 1875. Postupně bylo dohodnuto, že s činností čtenářského spolku bude započato v roce 1879, ale teprve v prosinci 1880 byl vypracován návrh stanov spolku a úředně byl spolek povolen až 23. února 1881. Knihovna spolku byla v té době umístěna v měšťanské škole. 7. března 1885 byla usnesením valné hromady Čtenářského spolku ve Vlašimi zřízena obecná knihovna, jejíž otevření bylo oznámeno 23. října 1885 v kostele.

Zápis v Pamětní knize spolku zní: " tato se zřizuje z knih, které jsou ve spolkové knihovně buď dvojmo nebo se jich vůbec neužívá nebo z knih k tomu účelu darovaných nebo koupených." Platilo ustanovení, že obecná knihovna zůstává majetkem spolku a valná hromada je oprávněna toto zařízení zrušit. V tom případě měly knihy připadnout městské radě, ale jen tehdy, kdyby tato chtěla zřídit podobnou obecnou knihovnu. Jinak měly knihy zůstat v knihovně spolku. Od té doby tedy existuje knihovna Čtenářského spolku (půjčuje pouze členům spolku), a obecná knihovna Čtenářským spolkem zřizovaná, která je knihovnou pro veřejnost. V roce 1890 se členem spolku stává i obec. O historii spolku a historii obou knihoven se dozvíme mnohé z Pamětní knihy čtenářského spolku ve Vlašimi. Zajímavý je např. údaj z roku 1899 o tom, že v Obecné knihovně je větší frekvence výpůjček než v knihovně spolkové, ačkoliv spolková knihovna má 1470 knih a Obecná pouze 450 knih. Spolek sám i obě jeho knihovny se potýkají s finančními problémy.

V roce 1902 dokonce byla podána Městskému zastupitelstvu žádost, aby buď přispívalo spolku podle počtu obyvatelstva nebo přijalo knihovnu pod vlastní správu. Povinnost obcí zřizovat veřejné knihovny byla uzákoněna v prvním knihovnickém zákoně z roku 1919.

Městská knihovna Vlašim 1952 - 2000

Rok 1952 je významným mezníkem ve vývoji vlašimského knihovnictví. V únoru tohoto roku byla městská knihovna profesionalizována, do té doby zde byl pouze knihovník na částečný pracovní úvazek. Zároveň byla knihovna převedena ze správy MěNV Vlašim pod ONV Vlašim jako okresní knihovna. V dubnu téhož roku převzala knihovna knižní fond bývalého Čtenářského spolku ve Vlašimi a bylo zahájeno půjčování pro veřejnost. Knihovna byla v té době umístěna v přízemí Husova domu, v roce 1953 pak byla přestěhována do bývalého hostince u Selingerů v ulici Na Valech. Z dochovaných zpráv o činnosti knihovny se dovídáme, že např. v roce 1955 měla knihovna 437 čtenářů a 10.019 svazků v knihovním fondu, o pět let později, v roce 1960, vlastnila knihovna 12.904 svazků a navštěvovalo ji 506 čtenářů. Ve stejném roce se v souvislosti s územní reorganizací z vlašimské okresní knihovny opět stává knihovna městská. Vedle půjčovní činnosti se rozvíjí i různé kolektivní formy práce s literaturou a se čtenáři, např. besedy, literární pásma, soutěže pro děti, informatické lekce, výstavy a další. Městská vlašimská knihovna pracuje také jako středisková, pod její působnost patří místní lidové knihovny v okolí, pro které zajišťuje odbornou pomoc a cirkulaci výměnných souborů knih.

S růstem knihovního fondu a počtu čtenářů se zároveň zvyšovaly nejen nároky na služby knihovny, ale i na její prostory. Dlouhé hledání nového umístnění knihovny bylo dovršeno v létě 1989 přestěhováním do Lidické ulice. To už měla knihovna 46.453 svazků ve fondu a navštěvovalo ji 1891 čtenářů (stav k 31.12. 1988). V květnu 1998 se knihovna stěhovala naposledy, tentokrát do adaptovaných prostor v ulici Na Tenise, kde působí dodnes.

Devadesátá léta přinesla kromě přestěhování knihovny i další dvě důležité změny, které měly zásadní vliv na vlašimské knihovnictví. Prvním z nich byl rozpad okresních systémů knihoven, který započal pro roce 1989. Jednotlivé městské a střediskové knihovny přestaly být zřizovány okresy a přešly do působnosti místně příslušných městských a obecních úřadů. Od roku 1997 je tak Městská knihovna Vlašim plně zřizována Městem Vlašim. Druhým význačným momentem, který ovlivnil činnost celého českého knihovnictví je automatizace knihovnických procesů a služeb. Ve vlašimské knihovně bylo s automatizací započato v srpnu 1994. Dnes je na počítači zpracováván celý fond, v knihovně jsou čtenářům k dispozici elektronické katalogy, kopírka, automatizován je výpůjční proces v obou odděleních. Služby knihovny se podstatně rozšířily. Vedle tradičních knih knihovna nabízí různé počítačové databáze a zábavné výukové programy na CD-ROM, umožňuje svým uživatelů přístup k síti Internet.

Prameny

Svoboda,Jan: 150 let vlašimské knihovny, Vlašim 1990

Navrátil,Michal: Památník na oslavu stých narozenin P. Antonína Norberta Vlasáka, Praha 1912

Vlasák,Antonín Norbert: Dějiny města Vlašimě, Tábor 1889

Knihovnická legislativa, Praha: Národní knihovna 1991